Bahá’u’lláh, vlastním jménem Mírzá Hosejn-‘Alí, se narodil v roce 1817 v perském hlavním městě Teheránu do rodiny ministra (vazíra) na šáhově dvoře. Od mládí byl přes vysoké postavení své rodiny znám svou filantropickou a charitativní činností, jakož i rozsáhlými duchovními vědomostmi a schopnostmi, aniž by se mu kdy dostalo formálního teologického vzdělání. V roce 1863 v iráckém Bagdádu, kam byl poslán do vyhnanství jako vůdčí osobnost hnutí Bábí, učinil v zahradě Rezvánu veřejné prohlášení o tom, že je oním Přislíbeným minulých věků a náboženství, jehož příchod předpovídal Báb. 

_{vchod do Svatyně
Bahá´u´lláha} Většinu Svého čtyřicetiletého působení Bahá’u’lláh strávil ve vyhnanství, žaláři a v domácím vězení. Z Bagdádu byl vypovězen za svoje učení světskou i duchovní mocí osmanské říše do Istambulu a posléze do Edirne (Drinopol), kde strávil celých šest let. Odsud byl osmanským sultánem ‘Abdu’l-‘Azízem poslán do trestanecké kolonie v Palestině, kde měl být Jeho život vlivem těch nejhorších představitelných podmínek žaláře původního křižáckého pevnostního města ‘Akká (Akra) ukončen. Bahá’u’lláh však téměř dvouleté žalářování přestál a nakonec Mu bylo umožněno dožít Svůj pozemský život v domácím vězení v usedlosti Bahdží, nedaleko ‘Akká. Z vězení a vyhnanství Bahá’u’lláh posílal dopisy všem hlavám tehdejších velmocí, kde je vyzývá, aby v duchu nového náboženství přehodnotili způsob svého vládnutí a ve prospěch všeobecného blaha se navzájem dohodli na celosvětovém míru. Přesto, že oslovení panovníci nedbali rad Božího Projevu pro tento věk, a většině se tato nedbalost stala historicky osudnou (můžeme zde zmínit např. tragický osud a ztrátu trůnu Napoleona III, počátek rozpadu všemocné turecké říše a hořký konec sultána ‘Abdu’l-‘Azíze nebo katastrofální důsledky dvou světových válek Bahá’u’lláhem neomylně předpovězených v Nejsvětější Knize (Kitáb-i-Aqdas) jako důsledek předpokládané svévole Viléma I. a Františka Josefa). Bahá’u’lláh přes příkoří a protivenství, které ho doslova na každém kroku stíhaly ze strany světské i církevní moci, přes rodinné tragédie a přes útok na Svůj život z rukou nevlastního bratra, bez přestání a oddechu zjevoval Své Spisy, nazývané v Bahá’í terminologii s odkazem na Starý zákon Deskami. Poslední dny Svého pozemského života Bahá’u’lláh strávil v domácím vězení na usedlosti Bahdží, nedaleko ‘Akká, kde byly po Jeho odchodu v roce 1892 uloženy Jeho tělesné ostatky. Bahá’u’lláhova Svatyně v Bahdží dnes slouží jako poutní místo a zároveň směr uctívání při denní modlitbě pro všechny Bahá’í věřící světa.